RABBIT HOLE / Tereza Severová: Přečíst řeku pozpátku

20. března - 20. října 2024

Út, Čt–Ne: 10.00–18.00 hodin
St: 12.00–20.00 hodin

Dům U Jonáše

Vstupné
základní 200 Kč
snížené 100 Kč
rodinné 400 Kč / max. 5 osob, z toho musí být min. 1 dítě ve věku od 6 do 15 let, děti do 6 let vstupné zdarma


 

Kurátorka
Petra Filipová

RABBIT HOLE / Tereza Severová: Přečíst řeku pozpátku

PROSTOR PRO PREZENTACI SOUČASNÉHO INTERMEDIÁLNÍHO UMĚNÍ / SPACE FOR THE PRESENTATION OF CONTEMPORARY INTERMEDIA ART

RABBIT HOLE je výstavní cyklus prezentující nejrůznější formy digitálního umění a umělecké tendence s ním spojené (digitální instalace, site-specific, videoart atd.). Rabbit Hole, králičí nora, kterou hr- dinka slavného příběhu Lewise Carrolla sestupuje do magického světa divů a zázraků, je metaforou vstupu do stále se rozrůstajícího univerza současného umění, jehož drtivá část zůstává běžnému návštěvníkovi galerií doposud skryta. Podobně jako Alenka si pak může při setkání s takovými díly připadat zmatený a ztracený. Projekt si klade za cíl nabídnout mu prostřednictvím nejen samotných výstav, ale také doprovodného programu (přednášky, workshopy, animační dílny) možnost porozu- mět jak konkrétním dílům, tak, na obecnější úrovni, i konceptům, postupům a formám, které jsou v intermediálním umění běžně používány. Rabbit Hole tedy není jen prostorem pro prezentaci umě- leckých děl, ale mnohem spíše místem porozumění. Není jen tunelem, kterým návštěvník vstoupí do světa současného umění, ale také kompasem, díky němuž se bude ve všech těch zdánlivě nesro- zumitelných světech, které se za norou otevírají, lépe orientovat.

Tereza Severová: Přečíst řeku pozpátku

20. 3. – 20. 10. 2024

Dům U Jonáše

Ve své připravované site specific interaktivní videoinstalaci Tereza Severová ohledává hranici, která odděluje pozorovatele a pozorované. Bariéra mezi subjektem a objektem se pro ni stává místem vzájemného doteku. Makroskopické záběry přírodních struktur v její instalaci vytvářejí krajiny, jež oko pozorovatele propátrává, zabydluje se v nich a nachází v nich odraz míst důvěrně známých, ale také nových a dosud nepoznaných. Takový kontakt ovšem není samozřejmý. Dotýkat se, byť třeba jen pohledem povrchu věcí, je pro Severovou podobné, jako dotýkat se vodní hladiny. Hladina se čeří a pozorované se začíná proměňovat. A v takové chvíli je potřeba ustoupit o krok zpět a zatajit dech.